Den 30/64 (13.3.2019)

Ráno jsme si bohužel museli trochu přivstat, cesta z centra Hanoje na letiště zabere podle informací z recepce asi hodinu, tak nechceme riskovat a radši vyrazíme včas. Stihli jsme tak i snídani a nemusíme cestovat nalačno. Batohy podstatně ztěžkly, ale necelý kilometr na zastávku jsme zvládli bez problému. Bus přijel téměř okamžitě, tak jsme hned vyrazili. Nevíme proč, ale jízda nakonec trvala skoro hodinu a půl na terminál 1, odtud shuttle busem dalších 10 minut na terminál 2, takže jsme si museli dost pospíšit, abychom dorazili k odbavení včas.

Den 30/64 - let nad Čínou

To se nám povedlo a pak už bylo vše v pohodě. Nikde jsme ani zbytečně nečekali, po desáté se začalo nastupovat do letadla a v 10:45 jsme odletěli směrem do Moskvy. Cesta utekla celkem rychle a po dalších třech hodinách čekání na letišti Sheremetyevo jsme nakonec nastoupili na poslední let naší dovolené. V Praze jsme bez problému přistáli asi ve 22h, vyzvedli si batohy a vydali se domů.

Den 29/63 (12.3.2019)

Dnes je náš poslední den ve Vietnamu a vlastně i vůbec poslední den celé dovolené (nepočítám-li zítřejší odlet domů). V plánu už není nic moc zajímavého, spíš jen poslední nákupy a balení věcí. Ráno proběhlo vše jako obvykle a před jedenáctou jsme vyrazili ven. Zamířili jsme nejprve na tržnici, kterou máme doslova za rohem. Došli jsme se podívat na zastávku busu, odkud zítra pojedeme na letiště a zastavili jsme se na oběd v malém bistru, kde jsme si dali bagety a poslední ananasový džus.

Den 29/63 - Hanoi

Pak následovalo několik hodin chození po městě, nákupy a dohadování s prodejci. Docela nás to vyčerpalo, tak jsme se stavili na chvíli na hotelu, nabrali síly a udělali ještě jedno kolečko ulicemi. Za odměnu jsme si dopřáli dobroty z pekárny a lahvinku vína, oblíbeného červeného Dalatu. Popíjením na balkónu jsme vyplnili čas do večeře, na kterou jsme si zašli na nejrušnější ulici v centru.

Den 29/63 - výhled z balkónu

Při výběru jídla nás zaskočil obsluhující kluk, když na nás po chvíli promluvil naprosto dokonalou češtinou. Pomohl nám s výběrem a my se dozvěděli, že u nás v Praze studoval VŠCHT a proto umí dobře česky. Teď pracuje napůl ve Vietnamu i v Čechách. Během jídla jsme ještě zažili povyražení při policejním zátahu na restaurační stolečky umístěné na chodníku, což se nesmí, ale každý to ignoruje. Jen při průjezdu policie všichni vše narychlo uklidí mimo cestu a vzápětí, když je hlídka pryč, zase stoly a židle vrátí a pokračuje se dál. Přínos absolutně žádný, jen divadlo pro turisty, kteří si to fotí a smějí se. Nicméně po večeři jsme se museli vrátit na pokoj a pustit se do toho nejhoršího, balení věcí na cestu domů. To se nám nakonec povedlo, ale do postele jsme se dostali až po půlnoci.

Den 28/62 (11.3.2019)

Dnes nás čeká spousta chození po městě. Sice jsme v Hanoji již po druhé, ale teprve teď si pořádně projdeme většinu zajímavých míst. Pokoj máme i se snídaní, takže ráno bez starostí a bez práce. Asi v deset jsme vyrazili do ulic a pomalu jsme zamířili k Ho Chi Minhovu mauzoleu, hned vedle jsme si prohlédli Pagodu na jedinném sloupu a po chvilce jsme pokračovali do nedaleké staré čtvrti, kde je jezírko s troskami letounu B52 (sestřeleno v roce 1972).

Den 28/62 - Pagoda na jediném sloupu

Další zastávkou byl Chrám literatury, který celkem ujde, ale podobných jsme už viděli mraky, takže jsme se radši přesunuli na oběd. Po jídle následovalo další procházení, viděli jsme katedrálu Sv. Josefa, chrám Quan Su a zastavili jsme se až u jezera Navráceného meče, kde jsme si dali přestávku a studený shake. Prohlédli jsme si Želví věž i chrám Nefritové hory (obojí na jezeru) a pak už jsme toho měli dost, tak jsme se radši vrátili na pokoj a odpočívali.

Den 28/62 - Jezero navráceného meče

Večeři jsme si dali v restauraci Prague Pub, kterých je tady v centru Hanoje asi pět, ale z českých specialit mají jen řízek a smažák (ten jsme i vyzkoušeli) a několik druhů piv. Příjemná změna, ale nic výjimečného. Pak už jsme se jen odebrali na hotel a šli spát.

Den 27/61 (10.3.2019)

Ráno začalo příšerně, měli jsme sice budík na 5:40, ale kvůli nehoráznému kraválu, který dělali vietnamští hosté na chodbě, jsme se vzbudili už v půl páté. Zkoušeli jsme ještě zabrat, ale zájezd nevychovanců měl navíc snídani, takže to ani nemělo cenu. Dali jsme si jídlo a Denča se začala připravovat na závod. Cca v 7:15 jsme se odebrali k místu startu, kde už se hemžili i ostatní závodníci. Nebylo jich sice moc, ale je hezké, že se tady také organizují podobné sportovní akce jako u nás doma. Půlmaraton odstartoval přesně v 8:00, Denča odběhla, já zůstal v depu, koukal jsem na start 10km a 5km závodu a fandil. V deset hodin, resp. přesně za 1:53:25 po startu byla Denča v cíli a obsadila krásné šesté místo v kategorii žen.

Den 27/61 - Ha Long půlmaraton

 Nijak zvlášť jsme se nezdržovali a zapadli na pokoj, kde jsme zatím měli zázemí. V pohodě jsme zabalili věci, zaplatili pokoj a před cestou do Hanoje jsme chtěli zajít na oběd, ale v restauraci na pláži vaří až od 13h, tak jsme to vzdali. Vlezli jsme do taxíku, aby nás odvezl na autobusák, ten nás však na křižovatce vyklopil rovnou do projíždějícího busu. Cesta do Hanoje trvala nekonečné 4 hodiny, protože jsme zastavovali každou chvíli a rychlost nepřesáhla 50km/h. Ihned po příjezdu jsme si museli dát pozdní oběd na autobusáku, od rána nám už dost vyhládlo. Pak jsme chvíli hledali taxi, které bylo ochotné zapnout taxametr a odvézt nás k hotelu. To se povedlo a dokonce jsme měli pěknou vyhlídkovou jízdu, protože jsme kvůli husté a chaotické dopravě jeli krokem. Večer jsme ještě absolvovali krátkou procházku po městě a dali si asi poslední večeři v indické restauraci. Pak už jen zasloužený odpočinek na pokoji.

Den 26/60 (9.3.2019)

Ani dnes jsme nebyli nijak zvlášť aktivní. Po snídani jsme se pustili do balení věcí a cca v 11h jsme zaplatili a odešli z hotelu. Původně jsme si chtěli dát oběd než vyrazíme dál, ale neměli jsme hlad a ani nás v okolí nic nelákalo. Chytli jsme proto hned první taxi a nechali se odvézt asi 12km na ostrov Tuan Chau, kde Denča zítra poběží půlmaraton.

Den 26/60 - přístav Tuan Chau

Hodili jsme věci na hotel, kde jsme asi jediní hosté a vyrazili jsme na malou procházku po okolí. Na Tuan Chau opravdu zatím vůbec nic není, kromě přístavu pro vyhlídkové plavby. Umělý ostrov je ve výstavbě a pokud to půjde takhle dál, tak odhadem za 5 let by to tu mohlo vypadat celkem dobře. Oběd jsme si dali v jedné ze tří restaurací přímo na budoucí pláži. Hned vedle si pak Denča vyzvedla číslo a instrukce na zítřejší závod a pak jsme se vrátili na pokoj. Kolem sedmé jsme si zašli na večeři do nedaleké garážové jídelny, koupili předraženou vodu a šli ležet.

Den 25/59 (8.3.2019)

Na dnešek nemáme žádný konkrétní plán, takže dopoledne vypadalo jako předchozí dny, válení na pokoji až do půl třetí. Pak jsme se vypravili na oběd a vymysleli program na zbytek dne, což bude návštěva zábavního parku Sun World, který má být podle internetu otevřený. A opravdu byl. K pokladnám, resp. k jedné otevřené pokladně jsme se dostali až v 16:30. Koupili jsme lístky jen do části Dragon park, kde mají být horské dráhy, kolotoče a jiné blbosti. Paní na kase nám s omluvou vysvětlovala, které atrakce jsou zavřené a kdy je zavírací doba. Nám to bylo celkem jedno, lístek stál pouze 50k VND/os a očekávání jsme neměli žádné, takže nás mohli jen mile překvapit.

Den 25/59 - zábavní park Sun World

A skutečně, v parku o velikosti Matějské pouti v Praze nebyl skoro nikdo (cca 50 lidí). My jsme ze zvědavosti hned zavítali k obří horské dráze a než jsme se nadáli, už jsme seděli připoutaní ve vozíku, který nás táhl k obloze. A to jsem říkal, že už na takovou věc nevlezu. Jízda to byla hrozná, ale přežili jsme a nakonec super. Přeběhli jsme na menší horskou dráhu, která nebyla tak děsivá, ale také potěšila. Denča si všimla, že na konci parku je atrakce podobná velikánskému kyvadlu nebo houpačce, která se otáčí o 360 stupňů. Mně se tam vůbec nechtělo, vypadalo to příšerně, ale nechal jsem se přemluvit. V reálu to bylo ještě horší, většinu času jsme lítali hlavou dolů v 15ti metrové výšce a báli se o život. Jako další jsme chtěli zkusit jakousi lavici, která rotovala kolem své osy a ještě se pohybovala nahoru a dolů, ale zrovna nebyla v provozu kvůli problémům s elektřinou. Jaká škoda.

Den 25/59 - Sun World - horská dráha

Místo toho jsme zašli znovu na obří horskou dráhu a i podruhé to byl skvělý zážitek. Vrátili jsme se k lavici, která bohužel už zase fungovala a my tak museli na zkušební jízdu. A byla to hrůza, asi jako když spadnete do pračky. Na zlepšení nálady jsme si dali ještě jednu privátní jízdu na kyvadle a kupodivu jsme si to i užívali. Před odchodem jsme se svezli na kolotoči a dali okružní jízdu parkem v monorailu. Pak už jsme radši vypadli, aby nás tam nakonec nezavřeli, protože v parku nikdo jiný nezůstal. K večeři jsme si za odměnu dali jen oreo shake. Pak jsme pořešili nákup a vrátili se na pokoj, kde jsme rezervovali ubytování v Hanoji a usnuli u televize.

Den 24/58 (7.3.2019)

Ani dnes dopoledne se neudálo nic zajímavého. Na pokoji jsme vydrželi do 14h a pak jsme se konečně odhodlali vyrazit na výlet do Hong Gai, což je město asi 4 km od nás na druhém břehu menší zátoky. Mimo jiné je tady část zábavního parku Sunworld (ano, pozornějším čtenářům neuniklo, že se jedná o stejný park jako v Da Nangu) a vede sem vysoká lanovka, která je jeho součástí. My jsme zvolili normální cestu po mostě.

Den 24/58 - most do hong Gai

Naším hlavním cílem byla mezi cestovateli vyhlášená vyhlídka Nui Bai Tho (Poem Mountain), která je doslova v centru města. Obtížný je hlavně začátek výstupu, kde je problém cestu nahoru mezi domy vůbec najít. Nám se to povedlo na druhý pokus. Další překážkou jsou babky, které vybírají vstupné, za průchod přes jejich pozemek. Po nás chtěla 50k VND/os, dali jsme jen půlku a to ještě mohla být ráda. Oficiálně totiž žádná vyhlídka neexistuje, je to kopec se stožárem pro mobilní operátory a vstup je samozřejmě zakázán, což dokazuje třetí překážka - zamčená branka, mříže a plot. Tady jsme potkali tři další turisty, jak bezradně přešlapují a neví kudy dál. Nakonec jsme museli plot přelézt neboť vstupné už bylo zaplaceno a nevrací se. Pak už šlo všechno hladce a výhled za tu námahu stojí, takže spokojenost. Navíc Denča cestou zpět zachránila malé štěně, které vylezlo nahoru a nedokázalo se samo vrátit.

Den 24/58 - vyhlídka Nui Bai Tho

Pozdní oběd jsme si dali ve známém veganském fast foodovém řetězci Loving Hut, který pochází právě z Vietnamu. Pak následovala prohlídka nákupního centra a cesta domů. Nejdříve jsme vlezli do busu na špatnou stranu (podle rady paní z Loving Hut) a pak nás ten správný odvezl sice k nám do Bai Chay, ale na autobusové nádraží, což je asi 7km od hotelu. Vzali jsme tedy radši taxi a dál nepokoušeli místní hromadnou dopravu. Zbytek večera už jsme strávili v klidu na pokoji.